O "EU" a o "AUßER EU"
Pamětníci doby minulé vědí, že při příjezdu nebo příletu do cizí země byl příchozí kontrolován pasově i celně. Čtyřstupy čekajících na mostě v Českém Těšíně jsou naštěstí už minulostí a nejinak je tomu i při cestě k sousedům vlakem nebo letadlem.
V roce 2003 to bylo ale ještě jinak. Sice už jsme nemuseli vyplňovat Celní a devizové prohlášení a zapisovat tam, co vezeme s sebou (např. jedny hodiny značky PRIM, 400 Kčs a jeden stříbrný prstýnek, aby celníci mohli při příjezdu zpět do Československa zkontrolovat, zda jsme zmíněných 400 Kčs neponechali v cizině, a tím způsobili problémy devizovému hospodaření socialistického státu), ale jak pasová, tak celní kontrola stále existovala. S Mirkem jsme se rozhodli pro dovolenou na řeckém ostrově Rhodos. Byla to naše první dovolená v této zemi. Let proběhl zcela normálně, náladu jsme měli uvolněnou, moc jsme se těšili. Po příletu jsme zaregistrovali velké nápisy v příletovém prostoru, a to „EU“ a „AUßER EU“, v českém překladu tedy „EU“ a „Mimo EU“. To zcela jednoznačně znamenalo, že ti, kdo přilétli ze zemí Evropské unie, se do Řecka dostanou vchodem označeným EU, no a my ostatní musíme přes AUßER EU. Také to tak bylo. V „AUßER EU“ probíhala pasová a celní kontrola a přitom jsme viděli, jak ti „EU“ procházeli bez jakékoliv kontroly. Záviděl jsem jim. V Řecku se nám pak velmi líbilo. Dokonce tak, že jsme se rozhodli, že pokud nám to finance dovolí, vydáme se do Řecka i příští rok.
A tak se také stalo. I v roce 2004 jsme se rozhodli pro letní dovolenou v Řecku. Mezitím jsme se 1. května 2004 stali členy Evropské unie. Až dětinsky jsem se těšil, jak nyní už půjdeme vchodem „EU“ a budeme se moci povýšeně dívat na ty, kdo budou muset procházet vchodem „AUßER EU“. To by podle mne mohl být i můj kamarád Jarda, který kvůli politickému útlaku spočívajícímu v nemožnosti nakoupit si v bývalém Československu barevná trička a džíny, emigroval kdysi dávno do Švýcarska.
Let na dovolenou bývá většinou příjemný, protože člověk za sebou ponechává všední dny a těší se na ty nevšední. V dobré náladě jsme dosedli na letištní plochu kousek od příletové haly a já jsem už očima hledal nápis „EU“, kam se hrdě budeme hrnout litujíce těch, kdo musejí procházet kontrolou v rámci „AUßER EU“. Ale nápis nikde. Protřel jsem oči, očistil brýle – ale nápisy „EU“ a „AUßER EU“ skutečně nikde nebyly. Místo toho tam, kde bylo minule označení „EU“, byl nyní o něco delší nápis „SCHENGEN“, a tam, kde bylo minule „AUßER EU“, zářil do dálky nápis „AUßER SCHENGEN“. Pozornému čtenáři jistě ihned dochází, co to znamenalo – museli jsme opět tím samým východem co minule a úplně stejně jako v předcházejícím roce jsme procházeli pasovou kontrolou, zatímco ti, kdo mohli projít východem „SCHENGEN“, žádnou kontrolu neměli. Moje zklamání bylo skoro hmatatelné. No – ono to mělo logiku a mohlo mi to předem dojít - v té době jsme sice už byli v EU, ale naše země ještě nebyla začleněna do schengenského prostoru, a tak byla změna nápisů a stále stejný způsob odbavování osob, které přiletěly z Česka, zcela logické.
Do Řecka jsme pak letěli až za několik let, kdy jsme už v schengenském prostoru byli, takže jsme bez kontroly prošli východem označeným „SCHENGEN“, ale to už jsme na to byli zvyklí, protože na lepší se vždy rychle zvyká, a už jsme to ani tolik neocenili. Na pocit zklamání, který jsem zažil, když jsem, hledaje nápis „EU“ a „AUßER EU“ spatřil nápis „SCHENGEN“ a „AUßER SCHENGEN“, jsem však nezapomněl a zřejmě ani nikdy nezapomenu.